Milan Kundera (*1929, Brno), světový spisovatel, důsledně rozvíjející „zneuznávané dědictví Cervantesovo“ a tradici středoevropského románu, přičemž toto svébytné „umění“ – s důrazem na rabelaisovsky nevážný pohled na svět – zkoumá i jako brilantní esejista, je zároveň autorem tří divadelních her. Dramaturgie divadel však mohly donedávna pomýšlet pouze na „poctu Denisi Diderotovi“ Jakub a jeho pán. K ní roku 2008 díky inscenaci Ladislava Smočka přibyla Ptákovina. Až nyní, po více než půl století, budeme mít Kunderovo dramatické dílo opět kompletní i scénicky. Je to slavnost pro české divadlo. Majitelé klíčů (1962) vznikají z kvasu tzv. dramatické dílny Národního divadla, která vydala mj. Hrubínovu Srpnovou neděli či Topolův Jejich den. Zaujmou kompoziční precizností, již známe z rovné desítky Kunderových románů. Příběh Jiřího Nečase, který za protektorátu schová v bytě svého tchána dívku na útěku a zároveň v kapse svých kalhot schová klíče od tohoto bytu – to jsou spojité nádoby velkých a malých dějin, vznešených gest a přízemních pohnutek. A zároveň obraz současného světa, za jehož okny stále mašírují nacisté. Nejen dedikace Otomaru Krejčovi, ale především vlastní čtyři předepsané scénické vize nás nenechají na pochybách, že prostor Mahenova divadla je tím, jaké si jedna z nejlépe napsaných českých her, navracející se letos díky inscenaci Martina Glasera do živého dramatického kánonu, žádá.