Online linie inscenací antické dramatiky, která je součástí letošního DSB, je zároveň poctou dvěma významným osobnostem (nejen) brněnského divadelnictví, které nás v roce 2019 opustily.
První z nich je neoddiskutovatelně nejvýznamnější znalkyně antického divadla i dramatu v České republice – prof. Eva Stehlíková. Při vědomí dedikace této dramaturgické linie právě „lady Evě“ (jak jsme ji s přáteli s láskou přezdívali) se nám ovšem pomyslně lehce třásla ruka – kdo zažil výklady „lady Evy“, dobře ví, že na málo byla tak alergická, jako na „inscenace antiky pro antiku“ a na otázku: „Jakou antickou hru byste doporučila k inscenaci?“ s oblibou odpovídala: „Žádnou! Proč hrát ‚něco z antiky‘? Proč vůbec hrajeme něco, co vzniklo před více než dvěma tisíci lety v jiných zeměpisných šířkách a délkách a pro publikum, které mělo jiné požadavky na divadlo a jiné životní zkušenosti,“ napsala lapidárně ve své vynikající knize o českých inscenacích antiky Co je nám po Hekubě. Když Martin Čičvák pro svou inscenaci Antigony v Národním divadle Brno vyřešil zastaralost českých překladů této hry tím, že převedl do češtiny slovenský Feldekův překlad (z čehož by naprosté většině klasických filologů vstávaly hrůzou vlasy na hlavě), Eva Stehlíková to komentovala slovy, že to „je sice trošku nestandardní postup, který ale splnil dokonale svůj účel“. Živé a komunikující divadlo pro ni zkrátka bylo vždycky víc, než „filologická úzkostlivost“. Doufáme proto při pohledu na náš výběr inscenací, že by nám (řečeno s nadsázkou) tu dedikaci odpustila.
Kupříkladu Antigonu režiséra Ondreja Spišáka a Slovenského národného divadla okolnosti aktualizovaly zřejmě ještě více, než tvůrci původně zamýšleli – již tak politickou inscenaci vyostřil dobový kontext a zní-li dnes, po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové a všech zjištěních o prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších pater slovenské politiky, z jeviště SND ve zmiňovaném Feldekově překladu věty typu „Ak si niekto přisvojí štát, je po štáte“, nezní jako předtím. Maďarský soubor KV Társulat – Trafó převedl dodnes děsivý příběh Eurípidovy Médeiy do prostředí mateřského centra a v něm probíhající kolektivní terapie – v tomto laskavém a chápajícím prostředí působí snad ještě mrazivěji. A titulkovaný záznam Oidipa, kterého jsme v podání mnichovského Residenztheateru mohli na DSB vidět naživo roku 2017, nám připomene tuto mrazivě přesnou sondu, která zasazuje Sofoklův text do světa současné vrcholné politiky.
Druhým člověkem, který nás opustil takřka zároveň s Evou Stehlíkovou, byl výtečný herec, bývalý šéf Činohry NdB a především principál Divadla U stolu František Derfler. V jeho programu divadla opřeném především o básnické slovo měla antická dramatika pochopitelně své pevné místo, ať šlo o Krále Oidipa či Oresteiu. Symbolicky jeho posledním projektem v DUSu byla scénická skica Stehlíkové překladu Senekova Thyesta.
Jako poctu oběma osobnostem proto připravil umělecký šéf Slováckého divadla Lukáš Kopecký, který v DUSu také režíroval, s herci Činohry NdB videoscénickou skicu jiného doposud neuvedeného překladu Evy Stehlíkové – rovněž Senekova Oidipa, natočenou přímo v prostorách sklepní scény CEDu, kde Divadlo U stolu působilo. Doprovázet ji bude videoanketa odborníků, věnovaná Senekovi a jeho dramatickému dílu, jakož i památce Divadla U stolu a obou zmíněných tvůrců.
Jan Šotkovský, dramaturg Městského divadla Brno
